Tips and tricks for building a good paper: what editors want

Jon Karlsson, Bruce Reider, Edward M. Wojtys & Stefano Zaffagnini

původní text: https://link.springer.com/article/10.1186/s40634-020-00273-3

Úvod

Časopis Journal of Experimental Orthopedics je sice mladý a relativně malý, ale má velké ambice. S hrdostí mohu říci, že v posledních měsících se kvalita publikovaných článků zlepšuje. Redaktorský tým je pracovitý a snaží se kvalitu článků neustále zvyšovat. Avšak není to jen naše zásluha; vědecká erudice každého z nás se výsledkem řady let angažovanosti a publikování ve významných časopisech; a já sám jsem se inspiroval a učil od redaktorů toho nejprestižnějšího. Jak víte, ESSKA¹ se dlouhodobě snaží podporovat zvyšování úrovně vědy prostřednictvím vydávání knih² a pořádáním specializovaných konferencí, na které jsou zvány významné osobnosti. V souladu s tímto závazkem jsem se rozhodl vytvořit rozhovor, který by byl užitečný jak pro nás, tak pro všechny mladé vědce a lékaře zapálené do výzkumu muskuloskeletální a sportovní medicíny. K účasti na něm byli přizváni tři redaktoři z nejvýznamnějších časopisů v našem oboru: Jon Karlsson z Knee Surgery Sport Traumatology and Arthroscopy, Bruce Reider z The American Journal of Sport Medicine a Edward Wojtys ze Sports Health. Bylo vytvořeno čtrnáct otázek, z nichž některé se týkají toho, jak se má nejlépe koncipovat a prezentovat odborná studie, jiné současného a budoucího směřování vědeckého výzkumu. Diskutovat s těmito redaktory a znát jejich názory a odpovědi je vzhledem k rozsahu zkušeností beze všeho nesmírně cenné.

Otázka 1

(SZ): Název studie je to první, co si čtenář přečte, jeho význam tedy není radno podceňovat; které jeho aspekty zaujmou pozornost redaktora nejvíce? Jak si může být vědecký pracovník jistý, že jeho název je poutavý?

(JK): Název musí být krátký. Měl by také silně zaujmout pozornost čtenáře, ale zároveň být seriózní a korektní. Dávám přednost pouze jednomu, maximálně dvěma řádkům; nesmí být dlouhý. Název by měl být tvrzením souvisejícím s hlavním zjištěním v dané studii, nikdy ne otázkou. Pokud jde o název, nevyjadřujte jím pochybnost, naopak v něm buďte hrdí na to, co jste zjistili.

(BR): Stručný a popisný; pokud je to možné, držte se délky jednoho řádku. Může popisovat, co bylo provedeno (to je moje osobní preference) nebo nejdůležitější výsledek (avšak dané zjištění příliš nezjednodušujte ani je nezveličujte).

(EW): Jaký má odborná studie název, je ohromně důležité. Jeho prostřednictvím by si měl text přitáhnout čtenáře. Odborná studie může být velmi kvalitní, ale bez atraktivního názvu si ji mnoho čtenářů neprohlédne. Název by nikdy neměl být delší než jedna věta. Dlouhé názvy vedou často k dojmu, že studie není až tak důležitá.

Otázka 2

(SZ): O abstraktu lze říci, že je to ta část studie, která se bude nejvíce šířit, ostatně bude jej možné najít v hlavních databázích. Měla by to být stručná zpráva o obsahu. Co v ní nesmí chybět?

(JK): Je třeba si uvědomit, že abstrakt je někdy, nebo dokonce často, jedinou částí studie, která bude čtena, což je velmi pochopitelné. Mnozí ortopedi chtějí mít širší přehled o tom, co se děje v jejich oboru, a proto u článků, které nezapadají do jejich hlavní oblasti zájmu, čtou jen jejich zkrácené verze či abstrakty. Proto by měl být abstrakt „krátký a výstižný“. Například, žádný úvod a minimální diskuse. Klinicky významný závěr je potřeba vždy zdůraznit a nesmí být nikdy opomenut.

(BR): Přímo zahrňte ty výsledky, o které se opírají vaše hlavní závěry; ne pouze p-hodnoty nebo obecná tvrzení.

(EW): Abstrakt musí být stručnou zprávou o odborné studii. Mnoho čtenářů se dále než k abstraktu nedostane. Na abstrakt se dívají jako na zkrácenou formu studie. V abstraktu musí být shrnuto vše, co je v ní důležité. Pozadí výzkumu a úvodu by mělo být věnováno velmi málo prostoru. Obvykle stačí pár vět. Přesné uvedení metod je nutnost. Nejdůležitější je stručné shrnutí výsledků. Závěr by měl vystihnout celkový význam textu a nalákat čtenáře, aby si ho přečetl celý.

Otázka 3

(SZ): Jaký význam přikládáte designu studie? Má podle Vás in-vitro a in-vivo stejnou hodnotu?

(JK): Správné uvedení metod, včetně důkladného a správného popisu designu studie, je základem, na kterém musí každá odborná studie stavět. Metody, bez ohledu na to, zda se jedná o in-vitro nebo in-vivo, musí být popsány tak, aby byly srozumitelné a ostatní výzkumníci je mohli – bez větších problémů a práce navíc – replikovat v druhé (konfirmační) studii.

(BR): Jaký má odborná studie design, by mělo odpovídat úrovni stávajících znalostí v literatuře. In vitro je o stupeň vzdálenější od klinické medicíny; takový výzkum může být důležitý, ale není-li jasná jeho relevance pro klinickou medicínu, měl by směřovat do časopisu pro základní výzkum. Totéž samozřejmě platí i pro výzkum in vivo na zvířatech, ale takový výzkum je ze své podstaty klinické medicíně blíže než in vitro.

(EW): Jako redaktor jdu po přečtení abstraktu přímo k popisu použitých metod. Pokud jsou v tomto popisu chyby, obvykle dál nečtu. Dnešní literatura je plná takto problematických publikací. Přitom pro většinu čtenářů je důležité věnovat svoji pozornost pouze literatuře, která je dobře zpracovaná. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je dívat se na oddíl o metodách kritickým pohledem. Metody by měly být popsány dostatečně podrobně, aby zájemce o studii byl na základě instrukcí schopen daný výzkum replikovat.

Otázka 4

(SZ): Jak napsat úvod tak, aby byl vybroušený, a přitom ne příliš dlouhý? Jak probudit u čtenáře zájem o studii, aniž by se vybočilo z tématu?

(JK): Tento oddíl musí být opět krátký a výstižný. Nikdy ne více než jedna strana rukopisu.³ Úvod může mít vlastně jen 4 věty, tj.

proč je studie potřebná,
jakou mezeru v literatuře byste chtěli překlenout,
na závěr cíl/účel
a hypotéza.

Až příliš často se hypotéza neuvádí. A neměli bychom zapomínat, že poslední dva body vedou až ke statistické analýze s jednou (nikoli dvěma nebo více) primárními proměnnými.

(BR): Zdůrazněte, jak budou informace získané ze studie klinicky užitečné. Je to potřeba vědět!

(EW): Úvod připravuje půdu pro výzkumnou práci. Měl by odpovědět na otázku: „Proč je tato práce potřebná?“ Dobrá odborná studie identifikuje mezeru v poznání, kterou díky realizovanému výzkumu vyplní. Většina úvodů nevyžaduje [bibliografické] odkazy. Pokud autor začne v úvodu dlouhým přehledem literatury, počítá se to v neprospěch textu. Poslední věta nebo dvě v úvodu by měly jasně formulovat hypotézu, která připravuje půdu pro statistickou analýzu popsanou v oddílu o metodách.

Otázka 5

(SZ): Oddíl „Materiál a metody“ by měl být jako kuchařský recept, ale ne každý koncept je snadné sestavit. Jaké je podle vás nejlepší pořadí, které je třeba dodržet, aby se tato část studie povedla?

(JK): Možná na tom tolik nezáleží, ale já vždycky rád začínám schválením IRB (které se týká etiky)⁴ a končím statistikou. Pokud jde o statistiku, (u klinických studií) je vždy nutné spočítat velikost vzorku. Až příliš často se to opomíjí, případně se to neprovádí správně. Nakolik mohu říci, statistická chyba typu II je nejčastější chybou v klinických studiích a je třeba se jí za každou cenu vyvarovat. Nejlepší pořadí by bylo následující:

schválení IRB,
pacienti,
metody (nejprve chirurgické postupy, pak rehabilitace a klinické sledování),
metody měření (včetně zprávy o přesnosti)
a pak statistika.

Oddíl o metodách musí být vyčerpávající a pečlivě zpracovaný, tzn. autor může potřebovat 3 až 4 strany, aby podrobně popsal všechny metody.

(BR): Chronologicky.

(EW): První věta v oddílu o metodách každé klinické studie by měla začínat schválením projektu ze strany IRB. Pokud tato věta chybí, autoři by měli vysvětlit proč. Zdaleka nejčastější chybou, které se autoři dopouštějí, je neprovedení odhadu velikosti vzorku před zahájením studie. Pokud autoři uvádějí, že mezi skupinami nebo typy léčby není žádný významný rozdíl, aniž by provedli odhad velikosti vzorku, nečtu dále. Velmi časté jsou statistické chyby typu II.

Velmi častou chybou, zejména ve vědeckých pracích z oblasti základního výzkumu, je neuvedení reprodukovatelnosti techniky měření. Přesnost techniky a opakovatelnost je třeba stanovit v každém šetření nebo odkázat na jinou práci s naprosto stejnou technikou provedenou stejnými autory. Oddíl o metodách má být tou nejpečlivější částí textu, a proto by měl být poměrně podrobný. Poslední součástí tohoto oddílu je popis statistické analýzy, který by měl klinikům umožnit metodám důvěřovat.

Otázka 6

(SZ): Klinické a předklinické studie mají samozřejmě velmi odlišné designy a cíle. Které hlavní položky je třeba uvádět v oddílu o metodách těchto typů studií? A v jakém pořadí?

(JK): Jako redaktor klinického časopisu považuji výzkumné studie z oblasti základního výzkumu za velmi důležité. Jsou základem, na kterém můžeme stavět léčbu pacientů. Proto je nejdůležitější přesnost v uvedení metod, a jestliže je odborná studie z oblasti základního výzkumu, je důležité, aby byla zohledněna klinická relevance.

(BR): Indikace pro proceduru či pro zařazení do studie. Jasný popis toho, kolik pacientů bylo způsobilých pro studii a kolik jich bylo skutečně studováno. Jak probíhalo sledování a primární výsledné ukazatele⁵.

(EW): Jak je uvedeno v bodě č. 5, v Metodách a Výsledcích musí být objasněna přesnost technik měření, reliabilita a reprodukovatelnost. Pokud autoři uvádějí zlomky stupně při měření rozsahu pohybu, musí mít k dispozici techniku, která jim to umožňuje. Ta ve většině případů neexistuje.

Otázka 7

(SZ): Sice je pravda, že nejžádanější jsou klinické studie s kontrolní skupinou, nicméně v ortopedii bývají některé studie koncipovány jako případové série. Jaké jsou tedy hlavní rysy, které pro špičkového editora činí případovou sérii zajímavou?

(JK): Přibližně 50 % studií v našem oboru jsou případové studie a možná 15 % studie úrovně I.⁶ Důležitá případová studie přináší něco nového a není jen opakováním známých faktů. Hlavními body jsou velikost kohorty, délka sledování subjektů a nízká míra jejich výpadku. Stále častěji se používají registry, které jsou velmi cenné, ale ne místo studií úrovně I. Tyto přístupy se vzájemně doplňují.

(BR): Novost; nadějné metody; postup má jasně stanovená kritéria pro zařazení / indikaci; vysoká míra sledování⁷; výzkumná zpráva obsahuje klinicky důležité výsledky; transparentní popis způsobu sledování.

(EW): Randomizované klinické studie se v ortopedii provádějí velmi obtížně. Navíc obvykle mohou zodpovědět pouze jednu otázku. Dáme-li stranou některá velká lékařská centra, v mnoha situacích je není možné realizovat. Proto se spoléháme na dobře provedené série případů, nejlépe takové, které jsou úrovně I. Nejlepší případové série mají velký soubor, jsou správně strukturované, mají dobrou míru sledování, jsou schopny udržet sledování alespoň u 80-85 % pacientů.

Otázka 8

(SZ): Které statistické chyby podle vás činí studii nepřijatelnou?

(JK): Jak bylo uvedeno výše, nejčastější chybou je chyba typu II, která je ve většině případů způsobena příliš omezeným výzkumným souborem. Měli bychom si také uvědomit, že výpočet velikosti souboru je v klinických studiích vždy nutný a potřebný. A vždy bychom se měli vyvarovat přílišného spoléhání na analýzu podskupin. Jedna primární proměnná je dobrá, ne dvě nebo tři.

(BR): Ty lze obvykle opravit, ale výzkum může být nepřijatelný, jestliže opravy povedou k jinému výsledku; Také není vhodné opakovaně uvádět „trendy“ nebo popisovat nesignifikantní rozdíly jako „rozdíly“.

(EW): Absence odhadu velikosti vzorku v klinické studii je nejčastější statistickou chybou, se kterou se setkávám. Je to nešťastné, protože většina výzkumných příruček opakovaně zdůrazňuje význam power analýzy a odhadu velikosti vzorku. Přesto to v mnoha pracích chybí.

Otázka 9

(SZ): Jak chcete, aby byly prezentovány výsledky? Někteří autoři je raději popisují, jiní dávají přednost několika tabulkám a obrázkům; jaké jsou výhody a nevýhody a čeho se vyvarovat?

(JK): Opět platí, že krátké je dobré. Moje rada vždy zní: „Používejte tabulky a obrázky pro detaily a vyhněte se dlouhému textu.“ To znamená, že o důležitých zjištěních informujete slovy a o zbytku v tabulkách. Obecně platí, že oddíl Výsledky by neměl být delší než jedna strana rukopisu (to ovšem samozřejmě není vytesáno do kamene).

(BR): Tabulky, které jsou opravdu úplné, s upozorněním na nejdůležitější výsledky v textu.

(EW): V oddíle výsledků bych rád viděl všechny údaje v tabulkové podobě. Pokud je to možné, je to preferovaná technika. Text v oddíle s výsledky je záhodno minimalizovat. Text používejte pouze pro ty části výsledků, které nelze umístit do tabulek nebo obrázků.

Otázka 10

(SZ): Oddíl Diskuze se snadno stane roztříštěným tak, že je příliš dlouhý a nezajímavý. Co chce takový redaktor v diskusi najít? Čeho je potřeba se vyvarovat?

(JK): Dobré pravidlo zní: „Nemusíte čtenářům říkat všechno, co víte.“ V oddílu Diskuze hledám čtyři součásti. Pro začátek uvedete, která hlavní zjištění vaše odborná studie přináší, přičemž může jich být více. Pak je třeba práci výzkumníků zasadit do kontextu toho, co už je známo – potvrzujete to, nebo to naopak vyvracíte? Pokud jsou vaše nová zjištění skutečně nová, je třeba, aby byla dobře vysvětlena a aby na nich byly postaveny vaše argumenty, často s použitím více [bibliografických] odkazů (nezapomeňte, že publikace by měly být co nejaktuálnější). Dále hledám solidní a pravdivý popis limitů a nakonec sdělení o klinické užitečnosti. Limity jsou vždy nutné; autoři by se nikdy neměli snažit limity ve svém článku skrývat. Limity mohou vést k novým a důležitým studiím. Také nepište to, co je již velmi dobře známo, například: „Zlomeniny kyčle jsou u starších žen velmi časté.“ Takto napsaný článek nebude lepší, jen delší a nejspíš i nudný.

(BR): Nejdůležitější zjištění. Klinický význam těchto zjištění. Jak a proč se tato zjištění shodují nebo neshodují s existující literaturou. Poctivě popsaná omezení studie. Věcné závěry.

(EW): Nejčastější chybou, se kterou se v oddílu Diskuse setkávám, je opakování výsledků. To často zbytečně prodlužuje délku diskuse i celého textu. V diskusi hledám klinické a vědecké zhodnocení výzkumu, a to pouze s relevantními [bibliografickými] odkazy. Nezkušení autoři příliš často uvedou všechny odkazy na dané téma. Mnohé z těchto odkazů již nejsou relevantní. Poslední část diskuse je nesmírně důležitá. Jedná se o část věnovanou limitům. To, jestli si autor skutečně uvědomuje omezení své práce a dokáže je uvést na pravou míru, má velký vliv na mé hodnocení článku. Většina revizí článků udělá dobře, pokud v části o limitech zohlední kritické připomínky recenzentů. Ty jsou obvykle docela užitečné a identifikují slabé a silné stránky práce.

Otázka 11

(SZ): Je možné zvrátit [zamítavý] názor redakce a její rozhodnutí o stati pomocí dobře postaveného dialogu? Pokud ano, v čem spočívá tajemství takového kroku?

(JK): Ano, rozhodně. Tajemstvím (ve skutečnosti to ale žádné tajemství není) je být slušný a komunikovat v konstruktivním duchu. Stížnosti bereme vždy vážně a vlastně postupujeme tak, že rukopis předáme jinému redaktorovi, který začne znovu, třeba s vypracováním vlastního (nového) posudku nebo tím, že vybere nové recenzenty. A pak komunikujeme stejným způsobem. To je velmi důležité. Důležitý je vzájemný respekt.

(BR): Možná ne, ale viz odpověď na otázku č. 10 výše. Musí být vysvětleno, proč je váš výzkumná studie cenná navzdory svým limitům.

(EW): Redaktoři jsou lidé, a tedy dělají chyby. Pokud někdo není spokojen s rozhodnutím, které jsem vydal o jeho článku, vyslechnu si jeho námitky. Jsou-li posudky provedeny dobře, pravděpodobnost, že se mé rozhodnutí změní, je malá, ale stává se to.

Otázka 12

(SZ): Autoři musí poctivě přiznat limity svého výzkumu. Jaký počet a jaký typ limitů činí studii nepřijatelnou?

(JK): Neexistuje žádné absolutní pravidlo, nejdůležitější je poctivost.

(BR): Není stanoven počet limitů. Každá odborná studie nějaké má. Tato záležitost je věcí úsudku, který se může lišit v závislosti na jedinečnosti tématu a kvalitě již existujících studií. Pokud omezení způsobují nespolehlivost výsledků (např. velká míra výpadku sledovaných, neobjektivní hodnocení výsledků), může to činit studii nepřijatelnou.

(EW): Neexistuje přesné číslo, které by znamenalo příliš mnoho limitů. Poměrně často je to tak, že nejlepší statě správně identifikují své limity a ty jsou mnohdy rozsáhlé. Myslím, že čtenáři to pomůže dát si výsledky výzkumu do souvislostí.

Otázka 13

(SZ): Výzkum ve sportovní medicíně je nesmírně dynamický. Jak se podle vás bude vyvíjet? Jaký druh statí budete přijímat příštích 5 až 10 let? Více dlouhodobých dat, inovativní technologie, regenerativní medicína, co dál?

(JK): Těžko říct, pravděpodobně všechno z toho. Odhadoval bych, že regenerativní medicína bude v budoucnu hrát významnou roli. Zde musíme překlenout propast mezi základním výzkumem a studiemi s klinickými výsledky. Registry nám také umožní stále více se spoléhat na „velká data“.

(BR): Souhlasím s výše uvedeným. Více studií s kontrolní skupinou. Subjektivní A ROVNĚŽ objektivní sledování klinických studií.

(EW): Obor sportovní medicíny se dramaticky mění a v příštích letech budeme svědky stále více regenerativní medicíny, dlouhodobých dat z registrů a snad i inovativních technologií. Pro nás jako redaktory bude výzvou udržet v těchto oblastech krok s dobou a pokračovat v hledání schopných pomocných redaktorů a recenzentů, kteří budou řádně posuzovat předložené příspěvky. Pro mě je to neustávající výzva. A já to vítám, protože mě to drží blízko špičce v oboru, ale ano, je to náročné.

Otázka 14

(SZ): V posledních několika letech jsme zaznamenali narůstající počet příspěvků od nezápadních výzkumných skupin. Kde je podle vás jejich největší potenciál? Jak zajistit vyváženost publikací v časopise a získat tak celkový přehled o situaci ve vědě?

(JK): Během svého působení ve funkci redaktora jsem zaznamenal vzestup japonských a korejských vědců a v poslední době přibývá studií z Číny, a to jak co do kvantity, tak i kvality. To je dobře. Stále však vidíme příliš málo studií z Jižní Ameriky a východní Evropy. Tady by měla existovat spolupráce, například bychom mohli pro tyto části světa pořádat webové kurzy o tom, jak se má nadesignovat odborná studie a jak ji psát.

(BR): Jestliže odborná studie patří mezi ty nejlepší, je třeba ji přijmout, ať už pochází odkudkoli.

(EW): Sports Health je relativně nový časopis. Zpočátku většina našich článků pocházela ze Severní Ameriky. Nyní však do našeho časopisu přicházejí příspěvky z Jižní Ameriky, Evropy, Austrálie, Afriky, Číny a Japonska. Myslím, že tato rozmanitost dobře odráží výzkum v oblasti sportovního lékařství a bude v budoucnu jeho silnou stránkou. Výzvou bude i nadále zohledňovat všechny různé názory a přístupy různých výzkumníků, abychom získali pro naše pacienty to nejlepší.

Závěr

Tato zajímavá série odpovědí nám přináší různé pohledy na výzkum v oblasti sportovní medicíny. Otázkami v rozhovoru jsem se snažil upozornit na ty nejsvízelnější a nejčastější problémy, se kterými jsem se během své vědecké praxe setkal. A jakkoli jsem vlastně sám šéfredaktorem, konkrétně časopisu ESSKA, považuji všechny názory, které mi poskytli tak významní a odborní vědečtí redaktoři, za nesmírně obohacující. Většina otázek, jimiž se odpovědi redaktorů zabývají, představuje užitečnou pomůcku nejen pro badatele v oblasti ortopedie a sportovní medicíny, ale také pro všechny mladé vědce zabývající se různými oblastmi výzkumu. Myslím, že pro mladého výzkumného pracovníka není jednoduché ujasnit si, co všechno má dobrá odborná studie zahrnovat, a doufám, že tento rozhovor některé myšlenky objasní a poskytne praktické rady. Jsem si jistý, že při psaní příští studie budete mít tyto cenné rady na paměti a postaráte se o to, abyste u ní dosáhli adekvátní kvality. Na závěr patří velký dík mým třem dotazovaným přátelům a kolegům, kteří byli k dispozici a věnovali čas a úsilí poskytnutí odpovědí pro tento článek, jenž by podle mého názoru měl mít na svém stole každý výzkumný pracovník.

Bližší informace o naší službě se dozvíte na tomto odkaze.

Pozn. překladatele: Plný název časopisu je „European Society of Sports and Traumatology“; více informací na https://www.esska.org
Musahl V, Karlsson J, Hirschmann MT, Ayeni OR, Marx RG, Koh JL, Nakamura N (2019) In: Musahl V, Karlsson J, Hirschmann MT, Ayeni OR, Marx RG, Koh JL, Nakamura N (eds) Basic Methods Handbook for Clinical Orthopaedic Research. Springer Verlag, Heidelberg, s. 1–570
Pozn. překladatele: 1 strana rukopisu = cca 250 slov
Pozn. překladatele: Schválení IRB = Institutional Review Board approval; IRB je výbor, který je zodpovědný za přezkoumávání, schvalování a monitorování odborných studií zahrnujících lidské subjekty, aby bylo zajištěno, že jsou prováděny v souladu s etickými zásadami a regulačními požadavky
Pozn. překladatele: Primární výsledné ukazatele jsou klíčové proměnné, které se používají k určení účinnosti nebo efektivity určité intervence nebo léčby. Tato měřítka se vybírají na základě výzkumné otázky a cíle studie a jsou obvykle nejdůležitějšími měřítky pro hodnocení úspěšnosti intervence. Často se týkají symptomů, vývoje onemocnění nebo celkového zdravotního stavu účastníků studie.
Pozn. překladatele: Odborná studie úrovně I poskytuje nejspolehlivější a nejpevnější důkazy o účinnosti určité intervence, např. léčby, protože minimalizuje riziko zkreslení a zavádějících faktorů. Klinické studie s kontrolní skupinou patří mezi studie úrovně I.
Pozn. překladatele: Míra následného sledování se obvykle vyjadřuje v procentech a udává podíl účastníků, kteří byli úspěšně sledováni, na celkovém počtu účastníků původně zařazených do studie.

Blog

Překlad: Tipy a triky pro vytvoření dobré odborné studie aneb co chtějí redaktoři