Než se pustíte do psaní závěrečné práce, měli byste se dobře obeznámit s požadavky kladenými na podobu citací a bibliografických údajů. Zpravidla je předepsáno, že se má dodržet citační norma ISO 690 a citovat v tzv. Harvardském stylu. Co to znamená?

Citační norma ISO 690

Citační norma ISO 690 (její česká verze nese prefix „ČSN“) sama o sobě není citační systém v tom smyslu, že by postačovala, abyste plně určili podobu Vašich citací a bibliografických údajů. Tato norma zhruba řečeno definuje, CO má být obsahem bibliografického odkazu (odkaz na bibliografický údaj v textu práce, jedná se o součást citace) a bibliografického údaje (informace identifikující zdroj citace; u závěrečných prací se běžně nachází v seznamu použité literatury ke konci práce) a částečně V JAKÉM POŘADÍ to má být uvedeno. Např. jak používat v bibliografickém údaji interpunkci norma jednoznačně nevymezuje. To záleží až na citačním systému. 

Řečeno obecně citační norma ISO 690 poskytuje jakési jádro pro tvorbu citací a bibliografických údajů, přičemž zbytek pravidel je věcí konkrétního citačního systému, kterých je vícero. „No dobrá,“ povíte. „Jeden z nich je Harvardský systém, že?“ Ano i ne, tak snadné to bohužel není, čtěte dál.

Harvardský styl

Jako Harvardský styl se neoznačuje jeden systém. Označuje se tak každý systém (a těch je mnoho), který předepisuje formu „autor-rok“. Tuto formu má mít bibliografický odkaz na konci citace a začátek bibliografického údaje. Tedy můžeme říci, že „Harvardský styl“ označuje typ citačního systému. Jak výmluvně uvádí knihovna Harvardovy univerzity, slovo „Harvardský“ v uvedeném sousloví (angl. the Harvard style) je matoucí, neboť oficiálně pojem harvardského stylu nemá k Harvardově univerzitě jiný než nepříliš podstatný historický vztah; žádný oficiální manuál, natožpak vydaný Harvardovou univerzitou, pro takřečený Harvadský styl neexistuje.¹ Je to pouze o tom, že Harvardova univerzita byla kdysi mezi prvními institucemi, které citování podřídily formě „autor-rok“.

Jako Harvardský styl se označuje každý citační systém, který předepisuje formu „autor-rok“ pro odkaz na bibliografický údaj a pro začátek bibliografického údaje samotného.

Přímé citování

Jestliže se po Vás chce citovat v Harvardském stylu, v případě přímé citace s uvedením strany můžete postupovat třeba takto:

„Kdybychom se pokusili japonský pokoj vyjádřit tušovou malbou, pak by papírem vylepená zasunovací okna byla zachycena nejsvětlejšími tahy tuše, zatímco výklenek tokonoma by byl vyveden v té nejsytější černi.“ (Tanizaki, 2017, s. 38)

Nepřímé citování

V případě nepřímé citace s odkazem na jednu publikaci takto:

Zlaté pravidlo vztahu dlouhodobé a krátkodobé přípravy, které platí na všech zmíněných úrovních, zní: Možnosti krátkodobé přípravy (tzn. přípravy před soutěží) mají vždy za svůj základ výsledky dosažené dlouhodobou přípravou (Perič & Dovalil, 2010).

Nebo takto:

Podle Mullema a Brunnera (2013) by měl každý trenér postupovat v souladu s nějakou trenérskou filosofií.

V případě nepřímé citace s odkazem na 2 či více publikací takto:

Hlavním úkolem dýchacích cest během dýchání je transport a výměna plynů, především kyslíku a oxidu uhličitého, mezi okolním prostředím, krví a tkáněmi (Petrovický, 2001; Dylevský, 2017).

Zápis bibliografických údajů –⁠ jeden autor

Uvedené příklady nevyčerpávají všechny možnosti podob citací, jak přímých, tak nepřímých. Jejich úlohou zde je poskytnout ukázku toho, jak může být (a běžně bývá) forma „autor-rok“ implementována v těle práce. A jak že by měl vypadat samotný bibliografický údaj, tzn. jednotka našeho seznamu použité literatury, který se nachází za tělem práce? Začátek musí mít formu „autor-rok“, např. takto:

Wittgenstein, L. (2001). Tractatus Logico-Philosophicus (2. ed.). Routledge.
https://doi.org/10.4324/9780203010341

DOI (digital object identifier) je identifikátor, který označuje jednoznačným způsobem digitální objekt – ve Vašem případě to bude nejčastěji odborný článek, e-kniha či na internetu přístupná kapitola z monografie – a který má přidruženou URL adresu, jejíž prostřednictvím se k danému objektu dostanete. Že URL adresa funguje si ověřte kliknutím na příslušný link v údaji výše. Moderní citační systémy URL adresu s DOI vyžadují, popř. URL adresu s odkazem na zdroj, je-li zdroj veřejně přístupný na internetu a DOI nemá.²

Moderní citační systémy vyžadují, aby byla v bibliografickém údaji uvedena URL adresa s DOI, popř. URL adresa s odkazem na zdroj, je-li zdroj veřejně přístupný na internetu a DOI nemá.

Zápis bibliografických údajů –⁠ více autorů

V případě dvou či více autorů oddělujeme příjmení a iniciály čárkou, přičemž pokud chceme přesně dodržet citační systém APA (který níže doporučujeme jako vhodnou implementaci Harvardského stylu) poslední člen výčtu jmen autorského kolektivu je navíc oddělený znakem „&“, citujeme např. takto:

Riegel, K. D., Kalina, K., & Pěč, O. (2020). Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi. Portál.

Jelikož tato kniha nemá DOI, URL adresu s DOI neuvádíme. Ani žádnou jinou URL adresu, protože se nejedná o zdroj přístupný na internetu (pirátská úložiště se nepočítají). Podíváte-li se na záznam knihy, např. v některém z e-shopů, všimnete si, že kniha má ISBN, což je taktéž jednoznačný identifikátor textu. ISBN se ale neuvádí. Jde o identifikátor primárně určený knihovníkům, nikoli čtenářům. Sice obsahuje např. informaci o edici, ta se ale stejně uvádí explicitně zvlášť a narozdíl od DOI ISBN neposkytuje URL adresu, která by čtenáři nabídla přístup k obsahu textu. Bibliografické údaje kódem ISBN opatříte pouze tehdy, pokud to vyžaduje Váš vedoucí práce nebo instituce.

ISBN se v bibliografickém údaji standardně neuvádí, neboť je to primárně identifikátor určený knihovníkům, nikoli čtenářům. Bibliografické údaje kódem ISBN opatříte pouze tehdy, pokud to vyžaduje Váš vedoucí práce nebo instituce.

Zápis bibliografických údajů –⁠ autor chybí

Pokud text nemá za autora uvedenou osobu či kolektiv osob, uvádíme jméno organizace, pro kterou byl zpracován. Ta je pak při aplikaci formy „autor-rok“ přeneseně považována za autora. Příkladem je následující bibliografický údaj reportu vytvořeného pro WHO:

World Health Organization. (2014). Comprehensive implementation plan on maternal, infant and young child nutrition. https://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/113048/WHO_NMH_NHD_14.1_eng.pdf?ua=1

Citační norma ISO 690 v praxi

Máme-li předepsáno, že má být dodržena citační norma ISO 690 a citovat se má podle tzv. Harvardského stylu, který konkrétní citační systém tedy máme použít? Čeho přesně se máme držet? Jak plyne z předchozího, možností je více. Zde nabídneme dvě, které podle nás vyhoví drtivé většině studentů:

Možnost 1: Vyhledejte si nějakou práci z repozitáře závěrečných prací na Vaší univerzitě. Je vhodné, aby šlo o práci obhájenou na A (výborně), aby příslušela k Vaší katedře, byla co nejaktuálnější a ideálně aby byl jejím vedoucím, popř. oponentem, ten, kdo vede Vaši práci. Citace a bibliografii pak pište po vzoru dané práce.

Možnost 2: Použijte systém APA vytvořený Americkou psychologickou asociací, který je etablovaný ve světě i u nás. V ČR bývá studentům nezřídka předepisován. Jeho nespornou výhodou je existence masivní podpory v podobě různých tutoriálů, webinářů a manuálů (na příslušnou webovou stránku se dostanete kliknutím zde). Pokud chcete manuál ve formě knihy, musíte si knihu za nemalou částku koupit. To ale není potřeba – vystačíte si se zdarma dostupnými informacemi. Navíc opět můžete pracovat podle vzoru. Najděte si akademický časopis, jehož vydavatel systém APA předepisuje, třeba některý z vydavatelského portfolia Americké psychologické asociace.³ Držte se postupů, které uvidíte ve statích publikovaných v nejnovějším čísle.

Na závěr je nutno dodat, že ať už si vyberete jednu z popsaných možností nebo nějakou další, vždy si správnost Vašeho rozhodnutí nechte potvrdit od toho, kdo Vaši práci vede, v případě seminární práce od toho, kdo Vám ji zadal napsat.

Pokud potřebujete poradit, nebojte se nám ozvat prostřednictvím kontaktního formuláře.