Studujete-li pedagogiku, je pravděpodobné, že v rámci zpracování závěrečné práce budete realizovat akční výzkum. Tím se Vaše akademické psaní může ve značné míře přiblížit skutečné učitelské práci, která Vás dost možná zajímá více než právě samotné akademické psaní. Co je akční výzkum a co obnáší z hlediska plánování a provedení?

Podstatou akčního výzkumu a znakem, který jej odlišuje od klasického výzkumu, je snaha o prosazení určité změny. Přitom jednat se má o změnu, která řeší určitý problém z praxe. To je naznačeno adjektivem „akční“. Jak podotýká Hendl (2016), tento typ výzkumu není hodnotově neutrální a má ideologické pozadí. To je dáno právě jeho akční podstatou, neboť každá záměrná změna je vedena v duchu určitých hodnot, tj. představami o tom, co je špatně (problém v praxi) a co dobře (stav praxe dosažený prosazením navrhované změny).

Akční výzkum tedy vedle své (v klasickém smyslu) výzkumné části, jejímž předmětem je prozkoumat určitý jev, zahrnuje i návrh řešení a jeho následnou implementaci prostřednictvím určitých intervencí (akčních kroků) přímo v praxi.

Ačkoli je akční výzkum velmi často spojován s oblastí vzdělávání, kde má tradičně své místo, jeho uplatňování lze nalézt i v jiných oblastech, jako je management nebo zdravotnictví. My se zaměříme na kontext pedagogické praxe. Akční výzkum v této oblasti má obyčejně za svůj předmět školu, třídu nebo určitý typ výukové situace.

Akční výzkum provádí lidé z praxe

Akční výzkum má určité požadavky nejen na to, co je jeho obsahem, ale také na toho, kdo ho vykonává. Jeho smysl spočívá v tom, že ho provádí lidé z praxe, neboť u nich je předpoklad, že problematiku, kterou má výzkum řešit, důvěrně znají. Týká se jich, ve své praxi se potýkají s jejími projevy, jsou přímými svědky.

Uvedená úvaha je součástí konceptu pedagoga-badatele, s nímž přišel významný teoretik vzdělávání John Elliott. V jeho pojetí akční výzkum neslouží pouze k prosazení změny v tom, jak se dělají určité věci, ale také k rozvoji kompetencí jeho samotných aktérů, primárně tedy učitele-badatele, který výzkum provádí.

Akční výzkum je pořád výzkum

Pozorování by měla být promyšlena předem, měli byste mít jasno, jak Vám nasbíraná data umožní odpovědět na Vaše výzkumné otázky. Měla by tvořit sérii pozorování, kdy každé z nich bylo provedeno stejným způsobem.

Akční výzkum je třeba založit na teorii

Na problém z praxe, který chcete řešit, můžete přijít na základě vlastní zkušenosti a jistě budete mít i vlastní představy o tom, jak ho řešit. To ale neznamená, že svůj akční výzkum nepropojíte s existujícími teoriemi a poznatky o stavu zkoumané praxe.

Osobní zkušenost s určitým problémem je vhodné podpořit studiemi (nebo alespoň obhájenými závěrečnými pracemi), které jeho existenci potvrzují. Postupy volené k jeho řešení by se měly opírat o vědeckými poznatky podložené, etablované postupy. Adekvátní propojení výzkumné části s teorií propůjčuje Vašim výsledkům důvěryhodnost.

Akční výzkum nezobecňuje na populaci

Záměrem akčního výzkumu není zkoumat reprezentativní vzorek a následná zjištění vztáhnout na širší populaci. Tento typ zobecnění není akčnímu výzkumu vlastní. Výzkumný vzorek bude tvořit určitá třída či určití žáci, výzkum bude zasazen do specifického prostředí určité školy či několika málo škol. Vaše detailní zkoumání nepovede k závěrům, které lze automaticky vztáhnout na jiné školy, třídy a žáky.

To neznamená, že vysoká efektivita postupů, které jste ověřovali v rámci výzkumu, nemůže představovat inspiraci pro jiné učitele. Jestliže byly určité postupy efektivní za určitých podmínek, je možné že budou efektivní i v jiném prostředí, které se svými vlastnosti zásadně od toho výzkumného neliší.

Jelikož v akčním výzkumu nejde o zobecnění na populaci, nelze hovořit o kvantitativní výzkumné strategii, a tedy je akční výzkum z podstaty věci založen na kvalitativních strategiích. I tak může zahrnovat práci s kvantitativními daty.

Jak probíhá akční výzkum?

V literatuře lze najít řadu modelů akčního výzkumu reprezentovaných různými schématy. My si ve stručnosti uvedeme koncept již zmíněného Johna Elliotta publikovaný v jeho knize „Action Research for Educational Change“ (1991). Elliott zakládá strukturu akčního výzkumu na cyklu o pěti fázích:

• Fáze 1: Identifikace a vyjasnění obecné myšlenky. V tomto bodě identifikujete problém, popř. ne vysloveně problém, ale příležitost pro zlepšení praxe, a formulujete otázku, která Vaši myšlenku (problém či příležitost) propojí s akcí. Jeden z příkladů v Elliott (1991): „Žáci nejsou spokojení se způsoby, jimiž jsou hodnoceni. Co můžeme společně udělat pro to, abychom hodnocení žáků zlepšili?“ (s. 72)
• Fáze 2: Průzkum. Popis faktické reality problému/příležitosti; vysvětlení, proč tato realita nastává.
• Fáze 3: Sestavení obecného plánu. Vyjasnění obecné myšlenky z Fáze 1 na základě průzkumu z Fáze 2; Co konkrétně změním? Jak to změním? S kým budu změnu koordinovat? Co k tomu budu potřebovat (zdroje)? Jakých etických zásad se budu držet?
• Fáze 4: Vytvoření akčních kroků. Naplánování konkrétních akcí (např. realizace určité lekce); stanovení metod monitorování, tj. sběru dat.
• Fáze 5: Implementace akčních kroků. Dochází k provedení naplánovaných akčních kroků, monitorování situace prostřednictvím sběru dat (zpravidla kombinací různých metod) a vyhodnocení efektivity akce.

Důležité je, že tento cyklus se podle Elliotta opakuje, tudíž nejedená se o model pro akční výzkum jako celek. To je dáno tím, že pochopení problému se může realizací akčních kroků změnit a s tím se může změnit i další strategie řešení problému.

Pokud potřebujete poradit, neváhejte se nám ozvat prostřednictvím kontaktního formuláře.

Zdroje:

Hendl, J. (2016). Kvalitativní výzkum (2. edice). Portál.

Elliott, J. (1991). Action Research for Educational Change. Open University Press.